Rodiče značně ovlivňují dětskou sebedůvěru. Přinášíme tipy, jak ji posílit

„Nejde mi to a stejně to nikdy neudělám tak dobře jako Lucka.“ Možná jste podobnou větu slyšeli právě od svého dítěte a mrzelo vás, že si nevěří. Dá se s tím něco dělat? Samozřejmě dá.

Budování zdravé sebedůvěry a sebeúcty je celoživotní cesta, kterou si musí každý člověk vyšlapat sám. Důležitou roli v ní přitom hraje prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Výzkumy ukazují, že rodičovská vřelost, podpora a zájem souvisejí s rozvojem dětské sebeúcty. Dítě si totiž část svého vnímání vlastní hodnoty vytváří právě na základě toho, jak se k němu chovají lidé, kteří jsou mu nejbližší (Krauss, Orth, Robins, 2020).

My jako rodiče můžeme být pro děti trpělivými průvodci, kteří jim ukazují správný směr na cestě ke zdravé sebedůvěře. Přinášíme vám 8 tipů, jak na to. 

• Buďte vzorem - Všichni víme, že děti jsou jako houby. Od nás rodičů nasávají vše, co jim ukážeme. Až se vám příště něco nepovede, buď k sobě laskaví. Děti dobře vnímají, jak rodiče zvládají své vlastní nejistoty a kopírují naše chování. Když vás čeká třeba náročný den v práci, namísto lamentování zkuste říct: „Myslím, že dnes bude dobrý den a vše zvládnu. Vím, že to umím a že na to mám.“ Uvidíte, že trocha motivační řeči nakonec prospěje i vám.
• Nechte děti prožít neúspěch - Všichni se snažíme naše děti chránit a chceme, aby se jim dařilo. S prvními nezdary se ovšem setkají velice záhy, nejen doma, ale třeba i ve školce. Nechte je proto vyzkoušet, jaké to je. Ať občas prohrají v pexesu nebo se jim nepovede dobře namazat rohlík. To vše se počítá. Inspirovat se můžete u psychoterapeutky Kate Trávníček. Ta doporučuje chybu oslavovat, protože nás posouvá dál. Zkuste tedy pokaždé, když vy nebo děti uděláte něco špatně, nahlas zavolat: „Hurá, chyba!“ Odlehčíte tak nejen dětem, ale i sobě. Člověk si zkrátka musí celý život připomínat, že každý děláme chyby a že právě díky nim se můžeme něco naučit. 
• Oceňte snahu, ne výsledek - Pochvalte děti za to, že se o něco snaží. Neřešte jen výsledek. Při stavění z lega jim můžete říct: „Vidím, že se nevzdáváš, i když se to napoprvé nepovedlo. To je skvělé. Stavění může být někdy opravdu dřina.” Zkrátka i cesta může být cíl.
• Mějte je rádi vždy a za všech podmínek - Bezpodmínečná láska. Není to klišé, ale podmínka proto, aby vám z dítěte vyrostl sebevědomý člověk. Dávejte mu dostatečně najevo, že ho milujete i ve chvílích, kdy se mu něco nedaří. Že si vaši lásku nemusí získávat tím, že bude neustále úspěšné.
• Jen pár pokynů stačí - Nepřehlcujte děti pokyny. Dětský mozek se dá přirovnat k malému stolku. Když na něj naskládáte až moc těžkých věcí, pravděpodobně se přetíží a spadne. Raději dávejte méně pokynů a postupně.
• Nesrovnávejte s jinými - Raději porovnejte dítě s ním samotným. Třeba mu řekněte, že se mu něco daří mnohem lépe, než před rokem. Cílem není, aby dítě bylo lepší než ostatní. Důležité je, aby samo vidělo, že se může učit, zlepšovat a posouvat.

Tipy na aktivity posilující dětskou sebedůvěru

Pokud chcete jít v posilování sebedůvěry ještě o kousek dál, vyzkoušejte doma s dětmi tyto aktivity:

• Napíší si dopis: Ať děti napíší dopis samy sobě. Můžou do něj zahrnout třeba to, co by se chtěly do konce školního roku naučit, v čem by se rády zlepšily apod. Dopis si schovejte a vraťte se k němu na konci školního roku. Děti uvidí, jaký kus cesty za tu dobu ušly a co všechno dokázaly.
• Růstové myšlení: Vezměte papír, rozdělte ho na dva sloupce. Do prvního sloupce dítko zařadí něco, co se mu v jeho očích pravidelně nedaří (například: nejde mi matematika). A do druhého napíše, co mu pomůže tuto situaci změnit (například: s procvičováním mi to brzy půjde lépe).  
• Strom vděčnosti - Vděčnost pomáhá dětem všímat si pozitivních věcí v jejich životě – lidí, zážitků i toho, co se jim podařilo. Výzkumy ukazují, že souvisí s vyšší životní spokojeností, optimismem a psychickou pohodou a může podporovat také pozitivnější vnímání vlastního života a schopností. Pravidelné zaměřování pozornosti na to, co dítě zvládá a za co je vděčné, tak může být jedním z drobných návyků, který podporuje zdravé sebepojetí a sebedůvěru. (Forsyth, Sefick, Emmons, 2008). 
• Kooperativní hry - Tyto hry jsou založené na spolupráci místo soutěžení. Děti nesoupeří proti sobě, ale společně hledají cestu ke stejnému cíli. Každé dítě může přispět svými nápady a zažít, že je pro skupinu důležité. Právě takové zkušenosti podporují sebedůvěru, pocit vlastní hodnoty a schopnost domluvit se s ostatními. Vyzkoušejte třeba stavbu společné věže z kostek, při které musí děti společně vymyslet a postavit co nejvyšší stabilní věž. Nebo přenášení míčku na plachtě, kdy skupina musí spolupracovat, aby míček nespadl. Bavit vás může i společné kreslení, při kterém každý postupně doplňuje jeden obrázek.
• Aktivita Já jsem - Dítě si na papír nalepí svou fotku doprostřed papíru, případně se může samo nakreslit. Kolem obrázku napíše role, které v životě zastává, například sourozenec, kamarád, spolužák, fotbalista nebo tanečnice. Do dalšího kruhu pak doplní pozitivní vlastnosti a schopnosti, které na sobě vidí. Třeba jsem laskavý, odvážná, umím pomáhat druhým, nevzdávám se apod. Můžete dítěti pomoct otázkami: Co ti jde? S čím za tebou chodí ostatní? Co na tobě mají kamarádi rádi? Na co jsi na sebe pyšný/pyšná?

Díky tomu si děti lépe uvědomí, že není důležité jen to, co všechno umí a co už dokázaly. Ale že stejně podstatné jsou i jejich vlastnosti, vztahy a způsob, jak se chovají k ostatním.

Zdroje:

Froh, J. J., Sefick, W. J. & Emmons, R. A. (2008), Counting blessings in early adolescents: An experimental study of gratitude and subjective well-being, DOI: 10.1016/j.jsp.2007.03.005. ; Morgan, B. et al. (2021), A literature review of gratitude, parent–child relationships, and well-being in children, DOI: 10.1016/j.dr.2021.100948. 

Instagram psychoterapeutky Kateřiny Trávníček

Krauss, S., Orth, U., & Robins, R. W. (2020). Family Environment and Self-Esteem Development: A Longitudinal Study from Age 10 to 16.