Emoce jako poslové: co nám říkají a jak jim naslouchat
Je to tady zas. Chystáte se z domu, ale vaše dítě si postaví hlavu. Křičí, rudne vztekem, zatíná pěsti. „Dnes rozhodně nikam nejdu!“ A vy přitom opravdu spěcháte. Najednou už také křičíte. Po pár minutách přichází pláč. V hlavě vám běží: „Jak se to stalo? Proč zase křičí a proč jsem taky vybouchl/a?“
Emoce. Jsou s námi od počátku lidstva a přesto jim většinou tak málo rozumíme. Přečtěte si, jak fungují a proč existují. Právě díky tomu pochopíte, že emoce nejsou naši nepřátelé, ale poslové. Jen je na nás, abychom dokázali rozklíčovat, jakou zprávu nám zrovna sdělují.
Co jsou to emoce a proč je máme
Ve zkratce můžeme o emocích přemýšlet jako o něčem, co nám pomáhá přežít. Bez emocí bychom se nedokázali rozhodovat, ani vytvářet vztahy. Nejsou proto něčím, co by nám lidem bylo na obtíž. Naopak jsou extrémně důležité. Potřebujeme je k tomu, abychom mohli v našem každodenním životě fungovat. Jsou signálem, že se nám děje něco důležitého.

Co přesně nám základní emoce říkají:
- Díky strachu se vyhneme nebezpečí.
- Nechuť varuje před jedem či nákazou.
- Hněv slouží jako obrana před nespravedlností.
- Láska nebo radost podporují touhou spolupracovat s ostatními.
Emoce přicházejí automaticky. Hned teď. Naskočí nám dřív než myšlenka: tedy nejdříve prožíváme a až potom přemýšlíme. Ve své slavné větě to shrnul neurovědec António Damásio: „Nejsme myslící bytosti, které cítí. Jsme cítící bytosti, které myslí.“
Máme je všichni
Emoce má každý člověk na světě. Rodíme se s nimi. Prožíváme je všichni bez ohledu na to, jestli nám je pět, třicet nebo osmdesát. Nezáleží na tom, zda žijeme v Evropě, Africe nebo na severním pólu. Problém nastává ve chvíli, kdy emocím nerozumíme ani jako dospělí a chceme po svých dětech, aby je nedávaly najevo. Zejména ty „nežádoucí“ jako je vztek, zloba, smutek apod. Jenomže co se stane, pokud děti budeme učit, aby své emoce potlačovaly?
Proč se nevyplatí emoce potlačovat
Emoce, které neprožijeme, z nás nezmizí. Naopak se v nás nahromadí a paradoxně časem dojde k ještě většímu výbuchu. Můžeme je přirovnat k budíku: pokud ho ignorujeme, zvoní o to hlasitěji.
To platí samozřejmě i pro děti. Je vhodné naše nejmenší učit, že prožívat emoce je v pořádku, ale není v pořádku každé chování. Například když cítíme vztek, bouchneme do polštáře. Nesmíme ale bít ostatní.
Tip: Vyjádřit dětem jejich emoce pomůže tento deníček. Jedná se o metodu journalingu, která pomáhá zpracovávat pocity. Dospělí díky ní mohou lépe porozumět tomu, jak se jejich dítě cítí.
Jak s nimi naložit? Jednoduché kroky pro rodiče
Základní princip: cílem není emoce vymazat, ale pochopit, proč přišly a naučit děti s nimi pracovat.
1. Vnímejte a pojmenujte
 „Vidím, že jsi naštvaný/á. Co se stalo?“ Pojmenování uklidní a dává dítěti pocit, že mu rozumíte.
2. Uznejte emoci
Může to být: „Cítíš se dotčeně? Zdá se ti to nespravedlivé? Úplně tomu rozumím a chápu to. Nikdy nezlehčujte pocity dítěte.
3. Naučte ventilovat, ale bezpečně
Vztek může jít ven bezpečně: dupat na místě, bouchnout do polštáře, nakreslit ho, nebo o něm psát (journaling pro děti). 
4. Ukažte dítěti, jak zvládáte vztek vy
A že vás taky občas umí potrápit. Dejte dítěti tip, že vás uklidňuje hluboký nádech a výdech, zavření očí apod.
Na nás dospělých to stojí
Emoce nejsou předvídatelné a často nás zaskočí. Právě proto je to na nás, na dospělých, abychom dětem ukázali, jak s nimi pracovat. Učíme je rozpoznat, pojmenovat a vypustit tak, aby nikomu neubližovaly, ani jim samotným.
Nejsme tu od toho, abychom je učili „necítit“. Jsme tu, abychom je učili na emoce reagovat bezpečně. Když to děláme s trpělivostí, empatií a pevnými hranicemi, dáváme dětem největší dar: schopnost porozumět sobě i druhým.
Zdroje: 
Keltner & Gross, 1999; Barrett, 2017
The Function of Emotions: When and Why Emotions Help Us. Německo: Springer International Publishing, 2018.)
P. Ekmana a FACS (Facial Action Coding System), zdroj: MATSUMOTO, David, et al. Facial espressione of emotion. Handbook of emotions, 2008, 3: 211-234.
MindUP Curriculum, Mindful.org, APA, Mindful Schools: mindfulschools.org
(Gottman (1997), Raising an Emotionally Intelligent Child; Denham (1998)